V tomto článku vám stručně představím den po dni, kdy veškeré detaily rozeberu v kompletních průvodcích parků, které budu průběžně vytvářet. Tento souhrnný článek vám dá představu o tom, kudy jsme jeli, na jaké traily jsme vyráželi, kde jsme přespávali a tak dále, ať si už teď můžete udělat poměrně přesný obrázek.
Do Los Angeles jsme přiletěli okolo 15:00. Přímo na letišti, asi o dvě hodinky později, jsme si vyzvedli auto od Alamo, a byla to asi nejlepší zkušenost s půjčením auta vůbec. Ta jejich letištní kancelář je skvělá! Po pěti minutách administrativy vás zavedou do garáže, ukážou řadu aut z vámi rezervované kategorie a řeknou vám, ať si jedno z nich vyberete. Můžete si je osahat, sednout do nich, mrknout do kufru, a pak prostě s jedním odjedete. Perfektní za mě.
Věděli jsme, že po příletu budeme mimo, ale nechtěli jsme spát v Los Angeles a chtěli jsme se rovnou přiblížit víc k Sequoia, která nás zítra čeká. Naším cílem bylo tedy městečko Bakersfield. Nic tu není, vybrali jsme si ho čistě z praktického hlediska, nachází se asi 2,5 hodiny jízdy z LA, což jsme usoudili, že je čas, který ještě v polokómatu nejspíš zvládneme, a hlavně to byl skvělý výchozí bod pro náš zítřejší plán – Sequoia NP. Ano, žádný popříletový odpočinkový den, ale hezky příjezd v 22:00 na ubytování, spánek a ráno pěkně do prvního parku. Odpočívat budeme asi až v důchodu 😀
Ráno, překvapivě bez náznaků jetlagu, sedáme do auta a o dvě hodiny později vystupujeme v Sequoia NP. Náš obrovský sen, tak si ho pojďme splnit hned z kraje. V Sequoia jsme strávili jeden nabitý den, kdy jsme se snažili co nejvíc nabažit těch neskutečných obrů. Co jsme v parku dělali a co všechno tu můžete zažít jsem popsala v samostatném průvodci po Sequoia NP.
Večer se západem slunce jsme z parku přejeli do města Fresno, které do našeho plánu zapadalo podobně jako Bakersfield – nic zajímavého tu není, ale je to super spojka mezi Sequoia a Yosemite. Večer jsme ještě z posledních sil vyrazili na nákup do Walmartu, protože Fresno je poslední velké město před Yosemite – takže pokud pojedete do Yosemite z jihu jako my, zde si doporučuju dokoupit poslední zásoby.
Yosemite byl další park, na který jsme se šíleně těšili. Bohužel nám zde nepřálo počasí, a tak jsme víkendový pobyt se stanováním přímo v údolí museli vyměnit za jeden jediný den v parku. Průvodce Yosemite najdete v tomto podrobném článku.
Z Yosemite jsme odjížděli přes Tioga Pass, cesta je velmi scénická a pokud bude otevřená, určitě doporučuji projet. Přejeli jsme přes Tioga Pass a začali jsme klesat na druhou stranu pohoří Sierra Nevada, projeli jsme kolem Mono Lake až do městečka Bishop, kde jsme kempovali za pár korun na naprosto božském místě.
Po probuzení ve stanu a pomalé snídani jsme vyrazili směr Death Valley. Ještě před odbočkou do údolí jsme se ale zastavili v Alabama Hills, což velmi doporučuji i vám. Dali jsme si zde krátkou túru a pokochali se neskutečným výhledem na vysoké vrcholky včetně Mt. Kinley. V přilehlém městečku Lone Pine jsme se občerstvili, doplnili si vodu a vyrazili směr Death Valley. Měli jsme na jeho průjezd vyhrazené celé odpoledne s mnoha nabitými zastávkami, vše opět rozepisuji v samostatném Death Valley průvodci, kterého si tento unikátní park určitě zaslouží. V článku najdete i tipy ohledně Alabama Hills.
Se západem slunce jsme z Death Valley vyrazili směr Las Vegas. Byli jsme ale po celém dni unavení a poslední, na co jsme měli náladu, byl ruch velkoměsta. Proto jsme přenocovali v jednom moc milém Airbnb v obytné čtvrti Las Vegas a pořádně jsme si odpočinuli.
Las Vegas pro mě určitě nebylo prioritou, ale protože nám skvěle zapadalo do trasy, jeden den a večer jsme tu strávili. Ráno jsme vyrazili na výlet k Hoover Dam, což je ikonická technická památka a vyrazí vám dech i tehdy, pokud toto není zrovna oblast, která by vás zajímala 😀 Ale manžel tam chtěl, tak jsme jeli, že jo. Odpoledne jsme vyrazili mrknout do obchodů a večer jsme se se vším všudy ponořili do víru Las Vegas. Průvodce Las Vegas najdete zde, pomůžu vám v něm vybrat ubytování na Stripu, řeknu vám, jak fungují kasina, jak se dostat i do drahých hotelů a mnoho dalšího.
Pomalé ráno ve Vegas, fotka u cedule Las Vegas na památku, brunch na benzince Maverik a fičíme dál. Dnes je na programu náš první “oranžový” park, a to Valley of Fire. Byla to naprostá nádhera! Spousta lidí tento park vynechává, ale je to opravdu škoda, protože je krásný a rozhodně je tu co dělat. Po západu slunce v parku jsme se vydali do Utahu, do města Hurricane. Tady nás přivítal posun času, kdy jsme ztratili hodinu a nestíhali ještě víc 😀 Zajeli jsme si rychle do Walmartu. Byla to poslední možnost si pořádně nakoupit před tím, než vjedeme do národních parků, které spadají do Mighty 5 – TOP 5 parků Utahu (Zion, Bryce Canyon, Capitol Reef, Canyonlands, Arches). Pak už jsme se jen přemístili blíž k Zionu, kde jsme si našli super bezplatné místo na spaní. Byli jsme líní rozdělávat v té tmě stan, tak jsme si ustlali v autě a byla to vlastně moc fajn noc.
První z pěti parků Mighty 5! Tak šíleně moc jsem se na tyto parky v Utahu těšila. Oranžové stěny, které se při západu slunce barví do ruda jsem si zamilovala od prvního okamžiku. Zion byl první z těch pěti parků a i díky tomu má v našich vzpomínkách speciální místo. Zároveň je Zion jeden z nejpopulárnějších parků v Utahu a říjen je sezóna, takže bylo potřeba počítat s tím, že tu bude stále dost turistů. Bylo, ale nic, co by nám zkazilo zážitek.
Vyrazili jsme na túru na Scout Lookout, což byla super procházka s nádhernými výhledy. Ze Scout Lookout dále pokračuje túra na Angels Landing, na který potřebujete předem získat permit v loterii, takže pokud to je hike, o kterém sníte, určitě to nepodceňte a kupte si včas lístky do loterie přes oficiální stránky. Po túře jsme sešli zpátky dolů, uvařili jsme si v tom nádherným údolí oběd a popojeli bezplatným shuttle busem na začátek trailu The Narrows, kde ale bylo šíleně moc lidí. Prošli jsme se tedy jen kousek podél řeky a nechali jsme se busem přiblížit blíže k Emerald Pools, ke kterým jsme se šli také projít. Poté jsme se už nechali zavést busem zpět k autu, a před úplným odjezdem ze Zionu jsme se s ním šli ještě rozloučit na Canyon Overlook.
Nádherný park! Je tu hromada ikonických hiků, určitě mrkněte i na to The Narrows, kde se brodíte řekou. Fajn rychlý výšlap může být i Watchman Trail. Pokud máte víc času, určitě mrkněte i do Kolob Canyons. Je to trochu severněji, prý je to tu mnohem méně turistické, a přitom neméně krásné.
Večer jsme přejeli do městečka Pinguitch, které se stalo výchozím bodem pro zítřejší Bryce Canyon. Ubytování tu totiž narozdíl od samotného Bryce Canyonu byla za fajn cenu.
Tušili jsme, že Bryce Canyon nás dostane, ale ono to bylo naživo ještě víc wow, než jsme čekali. Naprosto překrásný park! Zamilovali jsme se tu do toho proto, že i když je to Utah a oranžové skály, nahoře byly lesy a krásně zeleno. To jsme z fotek dopředu moc nepochytili a ta přítomnost stromů ve vyprahlejším Utahu nás moc mile překvapila.
Vyrazili jsme sem na východ slunce, zaparkovali jsme u Sunset Pointu, protože mám ráda oxymoróny 😀 Odsud jsme viděli jeden z nejkrásnějších východů slunce vůbec. Potom jsme se vydali pěšky k Sunrise Pointu, odkud jsme začali Queen’s Garden Trail, ze kterého jsme plynule navázali na Navajo Loop Trail. Tyto dva traily moc doporučuju, byly nádherné a viděli jsme toho za krátký čas opravdu dost. Pokud máte víc času, prodloužila bych si to ještě o Peekaboo Loop, kam už tolik lidí nedojde a je tam větší klid.
Po túře jsme si udělali v lese kávu a vydali jsme se ještě na několik dalších viewpointů. Určitě se jeďte mrknout na Inspiration Point a na Bryce Point, všechny ty vyhlídky opravdu stojí za to.
Protože jsem zapomětlivka, museli jsme si zbytečně zajet zpět do Pinguitch, kde jsem si nechala za dveřmi batoh. Po cestě jsme si aspoň ještě udělali asi hodinovou zastávku v Red Canyon Valley, což je jen kousek od Bryce Canyonu. Tuto zastávku, která je přímo vedle silnice, po které budete určitě projíždět, také moc doporučuju!
Pak už nás jen čekal odpolední/večerní přesun ke Capitol Reefu. Doporučuji vzít delší cestu a jet po Scenic Highway 12. Je to nádherná trasa a určitě si ji nenechejte ujít, pokud míříte do Capitol Reef. Po cestě jsme si udělali pár zastávek na vyhlídkách a taky ve městečku Escalante. Proč zrovna Escalante? Protože jsme měli zrovna na sobě naše oblíbené boty Altra Escalante, a tak jsme se v nich chtěli projít po městečku, po kterém se jmenují 😀 Asi tolik k našemu mentálnímu věku.
Příjezd ke Capitol Reefu byl taky docela epický, jde totiž vidět už z dálky a s tím zapadajícím sluncem to mělo velké kouzlo. Ubytovali jsme se v moc příjemném RV parku, odkud jsme se jako správní Američani svezli autem asi 2 kilometry do městečka Torrey, kde jsme si zašli do food trucku na fakt dobrej burger. Jmenuje se to Capitol Burger, kdybyste byli poblíž a měli chuť.
Zion a Bryce Canyon jsou klasika, teď se dostáváme konečně k parkům, o kterých jste možná tolik neslyšeli. A přitom si zaslouží tolik pozornosti! Prvním z nich je Capitol Reef, kde jsme si užili naprosto skvělý den bez davů lidí, a to i přesto, že byla zrovna říjnová sobota.
Nejprve jsme se jeli podívat do osady Fruita, která je tak trochu paradoxem. Je to historická osada osídlená asi v 19. století mormonskými průkopníky (jo, pořád jsme v Utahu), kde se dodnes nachází překvapivě rozlehlé ovocné sady. Je to zelená oáza uprostřed vyprahlé nepříznivé krajiny. Až tu budete, zajděte si do Gifford House koupit vyhlášený ovocný koláč, nám ho vyprodali před nosem.
A teď konečně na túru! Nechali jsme zaparkované auto v osadě Fruita a vyrazili jsme na Cohab Canyon, který vás vezme na super vyhlídku na celou Fruitu. Dále budete procházet kaňonem, který místy vypadá jak děrovaný ementál. Nevraceli jsme se stejnou cestou, ale došli jsme až na silnici, odkud jsme se rovnou vydali na další trail, tentokrát Rim Overlook. Po cestě uvidíte i známý Hickman Bridge. Rim Overlook je pozvolný stoupák, kdy se vám otevře naprosto krásný výhled na Fruitu a celý park až do dáli. Zase úplně jiné panorama, než kdekoliv jinde. Báli jsme se, aby nám ty parky v Utahu nepřipadali všechny na stejný princip, ale vůbec, každý je originální.
Vrátili jsme se zpět do Fruity, uvařili si tu v parku pozdní oběd, užívali jsme si nádhernou přírodu a všudypřítomné srnečky. Vůbec se nám odsud upřímně nechtělo. Je to opravdu opomíjený park se skvělou atmosférou, kde jsme viděli sotva zlomek.
Pokud budete mít čas, můžete zařadit známou vyhlídku Gooseneck Overlook. Dále jsme zvažovali i Cassidy Arch Trail, ale bohužel je tam jen malinkaté parkoviště a přijeli jsme pozdě. Je to ale prý highlight parku, takže bych se o něj příště znovu určitě pokusila. Super je prý i Grand Wash Trail (prý něco jako The Narrow v Zionu, ale bez vody).
Smutní sedáme do auta a přejíždíme dál, tentokrát do Moabu, kde se zdržíme dvě noci. Kdybychom měli čas, po cestě ještě určitě odbočíme do Goblin Valley. Zajímavý státní park, který určitě stojí za návštěvu a je to jen krátká zajížďka, pokud jedete tuto trasu.
V Moabu nás čekají dvě noci, což je docela osvěžující změna 😀 První den jsme si vyhradili na Canyonlands, což je další opomíjený národní park, který je ale neskutečný! Je obří, skládá se z několik částí: Island In The Sky, The Maze a The Needles. Potřebovali byste tu týden a nenudili byste se. Pokud máte na nakouknutí jen jeden den, doporučuji si vybrat Island In The Sky, které je z Moabu nejpřístupnější. Jde vlastně o obří stolovou horu, která se nad okolním kaňonem tyčí asi 300 metrů vysoko a nabízí tedy fakt dechberoucí výhledy.
Co se týče trailů, šli jsme k Mesa Arch, což je rychlovka na půl hodinky a výhled je epický. Dál jsme se vydali na Grand View Point, což byla taky nenáročná, ale velmi scénická túra. Dalším super trailem, který jsme si vyšlápli, byl Upheaval Dome, který vás zavede k podivnému kráteru, u kterého se stále spekuluje, jak vznikl, ve hře je i dopad meteoritu. Dále jsme se zastavili u Green River Overlook, Shafer Canyon Overlook a Candlestick Tower Overlook. Všechno si to hoďte do mapy a projeďte, jsou to krásné zastávky na pár minut.
Byl podvečer a my jsme se rozhodli, že ještě rychle přejedeme do nedalekého parku Arches a vyšlápnete si na západ slunce k Delicate Arch. Šíleně foukalo, ale bylo to přenádherné! Sem si na západ slunce určitě taky zajděte, je to nádherně osvětlené a opravdu to má své kouzlo. Po tmě jsme se vrátili na parkoviště, jeli jsme na rychlou večeři na benzinku a spokojeně si šli ustlat do našeho stanu. To byl zase den, další intenzivní jízda, kdy nám šla hlava kolem ze vší té nádhery. Možná i proto jsme tu spali celou dobu jak mimina.
Další den ráno jsme vyrazili ještě znovu do Arches. V Arches se nachází přes 2000 pískovcových oblouků, což je dost pádný argument pro název tohoto parku. Ráno jsme vyrazili s východem slunce na Double Arch, další procházku jsme si udělali k Landscape Arch, odkud se dá pokračovat k Double O Arch. Vede tudy Devil’s Garden Trail, který si dáme zase příště, prý je to jedna z nejlepších túr v parku.
Zastavovali jsme na několika krátkých zastávkách, nevynechejte Petrified Dunes, Park Avenue Viewpoint, Courthouse Towers, Balanced Rock… Hodně unikátní byla taky Sand Dune Arch, tento oblouk určitě nevynechejte.
V Arches jsme viděli všechno, co jsme chtěli, a tak jsme se jeli naobědvat na naši oblíbenou benzinku Maverik a pomalu jsme vyrazili směrem do Monument Valley, kde jsme dnes stanovali. Po cestě jsme samozřejmě zastavili na Forest Gump Point, kde jsem se taky proběhla o něco méně ladněji jak Forest, a pak už jsme jeli vstříc Monument Valley. Našli jsme si tu malý rodinný kemp, a byla to naprosto úžasná noc. Ta noční obloha je tu opravdu unikátní, mělo by to být údajně jedno z nejlepších míst na severní polokouli na sledování Mléčné dráhy.
V Monument Valley jsme pouze nocovali a mrkli na vyhlídku, ale nic víc jsme tu nestihli. Nebylo to ani na programu, šlo nám tu čistě o tu noc a koukání na hvězdy. Ráno jsme si tedy užili snídani v Monument Valley a vyrazili jsme směrem na Grand Canyon.
Navštívili jsme South Rim a bylo to super rozhodnutí. První zastávkou byla Desert View Watchtower, přes 20 metrů vysoká věž s prvním výhledem do Grand Canyonu. Grand Canyon je tak moc obří, až vám to mozek nebere, a tudíž vám to vlastně ani nepřijde. Z fotek to vůbec nevynikne, ale přijde mi, že i naživo je šíleně náročný si uvědomit, co vlastně vidíte před sebou. Až tak rozlehlé a obří to je.
Dále jsme projeli přes Grandview Point až na nejznámější Mather point, kde byla teda ale kopa lidí. V Grand Canyonu jsme vyrazili na trail, který nás dovedl na Ooh Aah Point. Vybrali jsme si ho kvůli trase samozřejmě, ne kvůli tomu božímu názvu. Je to nepříliš náročná rychlovka a člověk si při ní uvědomí, jak náročné musí být, sejít na dno kaňonu a pak zase vylézt zpět nahoru. Chci to zažít, takže příště!
Z Grand Canyon Village, kde jsme bezplatně zaparkovali, jsme se rozhodli dojít pěšky až na Mohave Point na západ slunce. Bylo to asi 5 kilometrů a krásně jsme si prošli alespoň část Rim Trailu. Půjdete kolem Hopi Point, kde je podstatně více lidí. Doporučuji tedy dojít až na ten Mohave Point. Dá se případně přiblížit i shuttle busem. My se rozhodli jít tam pěšky a zpět se svést po západu slunce busem.
Na Instagramu mi pár lidí psalo, že pro ně byl nejlepší zážitek let helikoptérou. Koukala jsem na to a musí to být naprosto skvělý zážitek. Ani ta cena není tak šílená, čekala bych to v USA asi dražší. Pokud chcete zažít něco opravdu unikátního, mrkněte na to. S kódem BARCACESTUJE5 si to můžete o 5 % polevnit (platí v aplikaci a na první objednávku).
Večer, už po tmě, jsme vyrazili do hodinku vzdáleného městečka Williams, kde jsme nocovali. Bydleli jsme tu ve skvělém a levném penzionu, který moc doporučuji, za ty peníze obzvlášť.
Ráno jsme si chtěli užít pravou americkou snídani, Williams je na to ideální. Prochází tudy Route 66 a je tu hromada podniků. My si zašli do Anna's Canyon Cafe na průměrný lívance s tunou javorového sirupu a bezednou černou kávou. Po snídani jsme se jeli ještě vyfotit k Route 66 ceduli a vyrazili jsme na tuto legendární cestu.
Na Route 66 jsme si dali několik zastávek. První byla ve městečku Seligman, kde narazíte na spoustu dobových aut, rekvizit, malých obchůdků se suvenýry… co si budem, je to pro turisty, ale je to pěkný. Další často doporučovanou zastávkou je město Kingsman, ale upřímně, to mě spíš nenadchlo. Seligman byl menší a příjemnější, Kingsman byl už větší město a nějak mi tam nesedla ta atmosféra. Poslední zastávkou bylo městečko Oatman, což je westernové městečko, které je proslavené divokými oslíky. A že jich tu je! Je to spíš takový skanzen, ale zajímavá zastávka, a pokud máte rádi zvířata, musíte sem.
V podvečer jsme dorazili do Joshua Tree, kde jsme si postavili stan v úžasném kempu Jumbo Rocks. Užili jsme si tu fakt příjemný večer, Joshua Tree má své kouzlo a stanovat tu je zážitek, na který nezapomenu. Jedna z nejhezčích nocí v USA.
Ráno a dopoledne jsme věnovali ještě rychlé prohlídce Joshua Tree. Joshua Trees, neboli juky krátkolisté, jsou bizárně rozvětvené stromy, které mi občas připomínali mezizubní kartáčky 😀 Krajina parku je posetá hladkými obřími skalami, a i když jsme toho na tomto roadtripu viděli už hromadu, Joshua Tree bylo zase v něčem úplně jiné. V tomto parku vám bude stačit klidně půl den, za mě má největší přidanou hodnotu tady ale určitě to stanování. To je za mě nejlepší zážitek, který si můžete z Joshua Tree odvézt.
Moc ambicí jsem v parku neměla, ale i tak jsme stihli mrknout na Keys View, což je panoramatický výhled na legendární Coachella Valley. Dali jsme si krátký Hidden Valley Nature Trail, mrkli na Skull Rock a vyjeli jsme směr Los Angeles.
Do LA jsme přijeli relativně brzo, takže jsme se rychle ubytovali v rezidenční čtvrti Alhambra, kde jsme bydleli v milém rodinném domě a zažili LA zase z trochu jiné stránky. Bylo to super ubytko a na místní poměry za skvělé peníze, takže můžu jedině doporučit. Bezpečná oblast, odkud to bylo všude blízko (relativně blízko, do hodiny jste všude).
Co se zbytkem odpoledne? Vyrazili jsme se podívat na Hollywood Sign, který se nám odkryl už při jízdě po North Beachwood Drive. Na západ slunce jsme přejeli na Griffith Observatory. Zaparkovali jsme zdarma trochu níž u The Greek Theatre a za 20 minut jsme byli na observatoři. Je to tady fakt překrásné a západ slunce tu má šílené kouzlo.
Ráno jsme zamířili do Downtown, o kterém jsem všude četla dost rozporuplné pocity. Za návštěvu podle mě ale stojí, jediné, čemu se vyhněte, je samozřejmě Skid Row, hlavně od páté ulice dál. Jsou tam stovky stanů a tisíce bezdomovců, my tudy projížděli autem a bylo to docela intenzivní. V Downtownu ale všeobecně panuje příjemná atmosféra, je tu dost podniků, vysoké mrakodrapy, japonská čtvrť... strávit tu dopoledne bylo zajímavé. Na odpoledne jsme se přemístili na Venice Beach, kterou jsme si celou prošli a dále jsme zamířili k Venice kanálům, kde to bylo fakt moc pěkné a pohodové. Na Venice Beach najdete kromě vyhlášeného skate parku taky už docela dost bezdomovců, ale cítili jsme se bezpečně. Na západ jsme zašli na Santa Monica Pier, kde jsme si připadali jak v GTA.
Poslední den ráno jsme ještě před odletem stihli chodník slávy. Původně jsme ho ani v plánu neměli, ale vybízelo se to na to poslední dopoledne. Měli jsme už naložené auto věcmi, proto jsme chtěli bezpečný parking – skvěle posloužilo kryté parkoviště v Ovation Hollywood. Chodník jsme si prošli během ani ne hodinky. Bezdomovci i tady, bohužel, jeďte sem určitě bez očekávání.
Naší poslední zastávkou bylo poslední In-N-Out našeho roadtripu, a to vyhlášená pobočka přímo u LA letiště na ulici Sepulveda. Dají se odsud skvěle sledovat letadla a bylo to pro nás takové symbolické rozloučení s Americkou. Poté už jen vrátit do Alama naši milovanou Toyotu, dorazit na letiště a je to tady – konec jednoho z nejlepších roadtripů našeho života.
Co bych udělala jinak? Kdybych vyrážela znovu na roadtrip po západě USA, přidala bych si minimálně 3, ideálně třeba 7 dní. Protože v těch parcích je toho tolik co vidět a co dělat! Ten náš roadtrip se určitě dal i zkrátit, nezajíždět třeba až do Moabu a užít si víc času na místech, kde jsme už byli (to může být tip pro vás, z Bryce Canyonu můžete přes Powell Lake dojet na Grand Canyon). My se ale rozhodli pro rozmanitost a různorodost, chtěli jsme nahlédnout do více parků a užít si v každém z nich nějaký ikonický hike. Lákali mě lesy v Kalifornii, oranžové skály v Utahu, ruch Las Vegas, sledování hvězd v Monument Valley, kempování v Joshua Tree... každý den byl plný neskutečných zážitků, pokaždé úplně jiných.
Až sem příště pojedeme, už budeme vědět, kde se nám líbilo, kde chceme být dýl, a naopak co klidně vynecháme (těchto míst moc není haha). Pokud ale máte taky pouze dva týdny, tak aspoň vidíte, že i to je čas, se kterým se rozhodně dá naložit a i přesto se sem vyplatí cestovat přes půl světa. Protože lepších 16 dní v USA na roadtripu než 16 dní doma, což? 🙂
