Ahoj! Já jsem Barča a moc vás tady u mě vítám. Moc mě těší, že jste zavítali na můj blog a doufám, že vám bude pomocníkem při plánování vašich cest.
Jsem holka z Jeseníků, narodila jsem se ještě ve dvacátém století a toulavou duši mám už od malička. S rodiči jsme cestovali spíše výjimečně, ale už tehdy mě to šíleně táhlo. Moje nejoblíbenější knížka byl atlas světa, z kapesného jsem si kupovala Vildův svět, v Blesku jsem luštila osmisměrky a posílala smsky, abychom vyhráli dovolenou v Dominikáně.. no asi nemusím říkat, jak jsem se těšila, až budu plnoletá, konečně někam vyrazím a začnu poznávat ten svět, o kterým jsem do teď vlastně jenom četla.
Plnoletost pro mě byla v tomto fakt přelomová, protože jsem konečně mohla vzít věci do vlastních rukou. Měla jsem z brigády našetřené peníze a hned pár dní po narozeninách jsem si koupila svůj první zájezd, na Mallorku. Ano, zájezd, tehdy jsem o nějakém cestování na vlastní pěst neměla vůbec potuchy. Do teď si pamatuju, jak jsme tehdy s mým přítelem, dnes už manželem, šli totálně nadšení z bankomatu do cestovky, s vydřenýma bankovkama v peněžence, koupit si náš první zájezd. Neskutečnej pocit a i když od té doby uplynulo hodně času (a hodně cest), toto bylo speciální.
Touto cestou se můj cestovatelský život obrátil vzhůru nohama a začala jsem si pomalu s nadšením plnit své dětské, a pak i dospělácké sny. Jediné co, vidle mi do toho házela vejška. Studovala jsem farmacii, což je škola se 100% docházkou, na které se člověk docela dost zapotí. I tak jsem se ale snažila mezi nekonečnými laborkami, přednáškami a stovkami hodin nad učebnicemi aspoň něco vydělat, a i během vejšky podniknout pár cest. Od první velký cesty na Srí Lanku, přes božský měsíc v Indonésii, až po hromadu výletů po Evropě. Totálně jsem se do cestování zamilovala a těšila jsem se, až dostuduju, konečně budu mít čistou hlavu a začnu cestovat ještě víc.
Po škole jsem začala pracovat na full time v lékárně a tam jsem narazila na nový problém – konečně jsou peníze, ale zase není čas 😀 A to se pomalu dostáváme do součastnosti, kdy se snažím co nejlépe hospodařit s mými 6 týdny dovolené ročně a těžit z toho maximum. Každá hodina dovolené je pro mě aktuálně šíleně cenná, takže nad každou cestou pořádně přemýšlím a kalkuluju. Moje cesty bohužel nespadají do kategorie slow travel, ale jsou nabité zážitky a intenzivními prožitky. Chtěla bych se měsíc jen tak courat bez plánů po Thajsku? Rozhodně. Pojedu místo toho na nabitej roadtrip do Ománu? To víte, že pojedu!
Koncem roku 2024 jsem se konečně odhodlala šlápnout do svého Instagramu, který byl do té doby fakt jen osobní deníček s fotkami na památku. Vždycky mě totiž bavilo sdílení, předávání tipů a informací. Navíc v mém okolí moc lidí necestuje, takže jsem tak nějak doufala, že se mi podaří se aspoň na Instagramu obklopit podobně smýšlejícími lidmi se stejnou vášní. Zahodit stud mi trvalo pár let, což mě teď zpětně docela mrzí, protože už jsem mohla mít zpracovaného tolik obsahu... No ale, asi lepší pozdě, než-li vůbec. Během roku 2025 jsem si na Instagramu vybudovala boží komunitu, přitáhla jsem si k sobě stejně nadšené lidi a jsem za to rozhodnutí opravdu moc vděčná.
S myšlenkou vlastního blogu si taky pohrávám už docela dlouhou dobu. Na Instagramu mě totiž limituje to, že příspěvky nejde nějak rozumně třídit, kategorizovat, a když člověk hledá nějaké informace, je to tak trochu scrollovací peklo. Ráda jdu navíc do detailu a nemám ráda povrchové informace, na kterých je Instagram založen. Nechci řešit algoritmus a hooky, chci předávat hodnotu. Když mi můj kamarád, který vede skvělý projekt Hrubý Jeseník nabídl pomoc s tvorbou vlastního webu (haha, pomoc, oddřel to všechno za mě a s klidem toleroval všechny moje přání a výmysly – a já mu za to moc děkuju, stejně jako za nakopnutí to udělat), brala jsem to jako znamení se do toho opřít. A tak jsme tady, moje mimčo spatřilo světlo světa a já doufám, že to tu postupně naplním užitečnými články, které vám pomůžou lépe cestovat, a mě pomůžou uchovat to nejcennější, vzpomínky.
Upřímně? Nejradši cestuju se svým manželem, životním parťákem, se kterým jsme tak synchronizovaní, že si nelezeme na nervy ani po měsíci v bojových podmínkách. Vnímám to jako obrovské štěstí a je to můj nejmilejší parťák na cesty. Čím víc lidí, tím větší sranda, ale taky tím víc starostí, přizpůsobování se a ústupků či kompromisů. I tak ale šíleně ráda vzpomínám na společné cesty s kamarády nebo s rodinou, kterou jsem v dospělosti párkrát překecala a vyvezla je ukázat jim zahraničí. Nebráním se také sólo cestám, jsem introvert, co je rád sám, a třeba na svůj sólo trip do Kodaně vzpomínám moc ráda.
Ha, vlastně tak trochu obojí! Já mám ráda pořádnou rešerši, zjistit veškeré možnosti, zorientovat se a mít přehled. Nerada ale plánuju do detailu den po dni, natož hodinu po hodině. Tím, že mám nastudováno, jsem schopná se na místě pružně rozhodovat a vím tak nějak, co dělám. Nesnáším, když musím na dovolené dvě hodiny googlit základní věci a ztrácet tím čas. Takže jsem tak někde uprostřed – mít nastudováno a vědět, a tím pádem si moct dovolit být spontánní.
V tomto mám docela jasno. Nejsem lowcost cestovatel, ale zároveň nerada platím za zbytečně předražené věci, které nemají hodnotu. Mým dlouhodobým cílem je utrácet své peníze za takové věci, které mi přinesou maximální zážitek. Vytěžit z nich prostě maximum. Nevadí mi si zaplatit, ale očekávám, že to bude stát za to. Nesnáším jít například do špatné restaurace, blbě se najíst a ještě za to utratit hromadu peněz. Chci jít do restaurace, kde budu mít nejlepší poměr cena/kvalita/chuť. To platí o všem, o ubytování, zážitcích, transportu. Jdu na to zkrátka s rozumem a troufám si říct, že cestuju docela chytře. Mám ráda krásná ubytování, ale mnohem raději za ně zaplatím třeba v JV Asii, kde stojí pakatel, a naopak v Norsku mi nedělá problém vlézt pod stan a ušetřit. V Itálii utrácím za skvělé jídlo hromadu eur, protože to za to zkrátka stojí, v USA mě najdete na obědě na benzince. Bezhlavé utrácení není pro mě, a to platí nejenom v cestování. Navíc tím, že chci cestovat několikrát ročně, musím nad penězi přemýšlet a chytře s nimi hospodařit. Je to výzva, ale baví mě to.
V očích mých blízkých "furt a pořád", objektivně zdaleka ne. Jak jsem již zmiňovala, pracuju na full time bez možnosti jakéhokoli home office, takže kalkuluju pouze s dny dovolené. Mám poměrně štědrých 6 týdnů dovolené, což normálnímu smrtelníkovi bohatě stačí, já počítám každou hodinu. V průměru jsem za rok v zahraničí tak 55–60 dní. Zbytek času se vidíme v lékárně.
Těch je! Moc bych si přála navštívit Namibii, Nový Zéland, Austrálii, Nicaraguu, Kostariku, Guatemalu, Kolumbii, projet další státy USA, vrátit se znovu do Japonska a zažít Okinawu, dále Hong Kong, Brazílie... těch míst je šíleně moc! Z Evropy je to třeba Černá Hora, další Kanárské ostrovy, návrat na Island, Švýcarsko...
Tady bez zaváhání musím říct Japonsko. Japonsko je moje srdcovka a životní láska, této zemi tak nějak neumím říct ne. Z Evropy se docela pravidelně vracím do Rakouska, Slovinka a Itálie, jsou to pro mě velmi jednoduše dostupné země, které mají buď hory, nebo dokonalý jídlo (Itálie obojí).
Všechno! Opravdu. Dokážu se nadchnout do vysokohorského přechodu v Nepálu, ale taky dokážu donekonečna chodit v italských uličkách a užívat si jídlo jak největší gurmán světa. Najdete mě dlouhé hodiny neúnavně šnorchlovat, a zároveň si užívat pomalé kávičky v severských kavárnách. Miluju kempování, ale zároveň zbožňuju krásná zajímavá ubytování. Baví mě pozorovat odlišné kultury a učit se o nich. Na cestování mám nejradši svobodu a rozmanitost. Co mě naopak moc nebere, tak jsou obecně muzea a umění. Památky záleží, ale kdybych si musela vybrat, tak u mě vždycky vyhraje příroda. Mám zkrátka ráda všechno, co cestování přináší. Jakmile překročím hranice ČR, jsem takovej ten zlatej retrívr, kterej je ze všeho nadšenej 😀
Otázka, kterou dostávám vlastně docela dost často. A pořád na ni neumím odpovědět! Určitě sem patří Japonsko. Když budu muset říct další čtyři země, tak v aktuálním rozpoložení řeknu asi Omán, Norsko, USA díky nádherným parkům a Indonésie. Hrozně moc se ti omlouvám, Islande, Nepále, Vietname, Itálie, Mexiko.. já opravdu nevím 😀 Každá země je svá a specifická a toto je pro mě opravdu těžké hodnotit.
Moje idea je taková, že sem postupně zpracuju podrobné informace o destinacích, které jsem navštívila. Chci ke každé zemi sepsat to, co sama nejvíc googlím před cestou – tipy, jak poskládat itinerář, reálné rozpočty, cestopisy s praktickými postřehy... chci psát takový blog, který bych si sama přečetla. Zároveň vás chci poprosit o trpělivost, protože tvorba blogu je obří časová investice a bude trvat dlouhé měsíce, ne-li roky, až web bude v takovém obsahovém stavu, v jakém si ho nyní přeju. I tak jsem se rozhodla jít s kůží na trh už teď. I kdyby se jeden článek někomu hodil, budu za to moc ráda a nemá cenu čekat, až to bude perfektní.
Můj největší koníček mimo cestování je sdílení všeho, co se cestování týče 😀 Nejvíc mě tedy zaměstnává právě tento blog a Instagram. Kromě toho moc ráda chodím po horách, bydlím hned u Jeseníků, takže jsem na horách docela často. Ráda trávím čas s blízkými, ale i sama. Mám ve zvyku se nadchnout do různorodých věcí (a dlouho u nich nevydržet hehe). Ať jsem taky trošku konkrétní, tak v nedávné době to byl například freediving, barevná typologie, investování nebo třeba španělština.
Kéžby! Cestovatelský obsah mě neživí. Na blogu však využívám affiliate odkazy, tedy odkazy, na které, když kliknete a provedete nákup (například zarezervujete si ubytování přes Booking, pojištění přes Axa nebo zážitek přes Get Your Guide – třeba s mým slevovým kódem BARCACESTUJE5), dostanu z toho malou provizi – pro vás se cena samozřejmě nijak nemění. To mi, doufám, pomůže pokrýt náklady na provoz webu. Je to tedy aktuálně jediný způsob, jak cíleně a "zdarma" podpořit mou tvorbu, a já vám budu za každou takovou podporu nesmírně vděčná. Rozhodla jsem se možná pro složitější cestu, než jsou placené platformy, ale dává mi to tak větší smysl a cítím se v tom příjemněji. Takže děkuji, že tu se mnou jste.
