Jsem z Jeseníků, takže ty mám samozřejmě prochozené křížem krážem. Přiznám se ale, že sousední Rychlebky jsem kromě okolí Paprsku a Smrku do teď úspěšně ignorovala. Rychlebské hory jsou právem nazývány jako zapomenutý a opomíjený kout Česka – turistů je tu maličko, na většině stezek jsme byli sami a často jsme se cítili, že se procházíme na konci světa.
Pár faktů o Rychlebských horách:
My jsme přechod podnikli v létě, a za mě to byla úplná prázdninová letní idylka. Do karet vám budou hrát hlavně dlouhé dny a příjemné noční teploty. Na jaře a na podzim je naopak potřeba počítat s kratším dnem a chladnější nocí, což se při spaní ve stanu rozhodně hodí nepodcenit. Vůbec bych se toho ale s odpovídající výbavou nebála, na podzim to může být fakt nádhera, na jaře to samé. A věřím, že to už tady budete opravdu téměř sami.
Zde přikládám přesnou mapu trasy tak, jak jsme šli přechod my. Ještě upozorním – Rychlebkami vede Via Czechia i Stezka Českem, ale co jsme vypozorovali, tyto trasy často vedou místo lesních cestiček po širších, někdy dokonce zpevněných cestách, je tam občas zbytečné “nahoru a dolů”... Proto jsme si trasu modifikovali podle sebe a 95 % času jsme šli po lesních pěšinách a bez zbytečných kopců (a že na zbytečný kopce není nikdo zvědavej :D).
Přechod Rychlebek se dá s přehledem stihnout za jeden jediný víkend, a to i když jste průměrní turisté jako já. My vycházeli v sobotu v poledne a v neděli pozdě odpoledne jsme byli zpátky u auta.
My jsme přechod zahájili v Bílé Vodě a šli jsme směrem na Ramzovou. Můžete jít samozřejmě i opačně, ale my jsme z logistických důvodů zvolili tento směr (i když má trochu větší převýšení). Autem jsme přijeli v sobotu ráno na Ramzovou, kde jsme na dva dny zdarma zaparkovali na tomto parkovišti. V Ramzové jsme sedli na vlak směr Lipová Lázně, kde jsme přesednuli na autobus, který nás navezl do Bílé Vody k léčebně. Přesně odsud začíná trek. Z Ramzové vlak vyjížděl v sobotu ráno v 9:48, v Bílé Vodě jsme byli až před polednem, doprava trvala cca 2 hodiny. Určitě si ale ověřte aktuální jízdní řády, my přechod podnikli v létě o prázdninách.
No a proč jsme se rozhodli pro tento směr? Chtěli jsme další den dojít do Ramzové pro auto a neřešit, v kolik hodin jede jeden ze tří autobusů, co se tam za den ukáže. Chtěli jsme přijít, sednout do auta a odjíždět, což by z Bílé Vody nebylo tak jednoduché. Takže jsme si transportní logistické okénko užili hned ze startu a pak jsme už jen bezstarostně šli.
Pokud jste z Olomouckého kraje, z domu stačí vyrazit až v sobotu ráno, tak, jak jsme to udělali my. Pokud jste z dálky, doporučuji přijet v pátek večer a na jednu noc se ubytovat někde na Ramzové – je to turistické místo a možností je tu hromada. Kdybyste nemohli nic kloudného sehnat, určitě mrkněte i na sousední Ostružnou, odkud to máte ráno autem už jen kousíček.
Jak jsem už psala výš, během sobotního dopoledne jsme se z Ramzové dostali vlakem a busem do výchozího bodu naší výpravy – do Bílé Vody. Autobus vás vysadí u psychiatrické léčebny, což tak hezky umocňuje tu sudetskou atmosféru a možná si budete klást otázku, proč jste vlastně tady 😀
My jsme si těch 40 kilometrů rozdělili poctivě na 20+20 kilometrů. Dá se to krásně stihnout, v červenci s prstem v nose, v srpnu jsme museli počítat s tím, že už okolo osmi večer začíná být tma. Ale i tak jsme to zvládli v pohodě s pár zastávkami na pití, svačinu, focení, s posezení na Borůvkové hoře… A i kdybychom nestihli ujít celých 20 kilometrů, stačí ujít třeba 15 kilometrů a v neděli, kdy na to má člověk fakt už celý den, ten zbytek úplně v klidu zvládne.
Celá ta trasa je krásná a rozmanitá, nemá asi úplně cenu popisovat, kdy jdete po lesní cestě, po louce, kde je výhled a tak dále. I tak vám sem ale rozepíšu pár záchytných bodů, studánek a označím místo, kde jsme stanovali.
Měli jsme s sebou stan, který jsme si postavili na louce vedle hraničního přechodu Hraničky. V mapě výše jsem vám zaznačila přesnou lokaci, mrkněte na bod číslo 9. Je to prostorná louka, kde jsme zůstali přes noc a nebyli jsme jediní, kteří to tu zakempili. Je to strategické místo, kdy jste přesně v půlce trasy. Není to ale oficiální místo určené na kempování, jen na to chci upozornit.
Ráno jsme se probudili s východem slunce na Hraničkách. Noc tu byla klidná a ten východ slunce na louce byl boží. Snídaně s východem slunce v ranní rose zní romanticky, a až na ty mokrý boty hned na úvod dne taky že jo!
A jsme zpátky na Ramzové! Uteklo to šíleně rychle, 40 kilometrů v nohách a Rychlebky pokořeny. Za mě je to vážně super přechod na letní víkend. Vyjedete v sobotu ráno (nebo v pátek po práci, pokud jste z dálky) a v neděli večer jste zpátky doma.
Já nejsem žádný pokročilý turista, ale vím, že v horách za jeden den 20 kilometrů s převýšením okolo 800 metrů ujdu v pohodě. Největší výzvou pro vás možná bude, pokud na to nejste zvyklí, nošení krosny na zádech. Zároveň ale 40 kilometrů není žádná brutalita a naopak mi přijde, že přechod Rychlebek je skvělý způsob, jak si poprvé zkusit poměrně jednoduchý horský přechod v nenáročném terénu. Takže bych se toho určitě nebála, ale dobře se na to připravila – za mě je klíčové se co nejlépe sbalit.
My v krosnách měli prakticky jen věci na spaní a na vaření – stan, spacák, karimatky, dále vařič, kartuši, základní nádobí a jídlo. Jídlo jsme si vzali na oba dny svoje, jediná možnost, kde se dalo něco koupit, byla Borůvková hora. Oblečení jsme brali poskromnu, ať netaháme zbytečnou váhu. Lékárničku vezměte podle vlastní potřeby, určitě nezapomeňte na dezinfekci a náplasti.
Ještě tu jednou shrnu klíčové studánky, protože toto je za mě snad ta nejdůležitější informace z tohoto článku. Nebudete muset jako my ručně procházet 40 km trasy na mapách a hledat symboly vody 😀
Skvělá byla studánka Stříbrný pramen na cca 15. kilometru (budete ji mít po levé ruce, není z pěšiny dobře vidět, tak ať nepanikaříte jak já, že vyschla). Druhá důležitá studánka je Pramen pod Stráží před 25. kilometrem, kde jsme si zajistili vodu na celý druhý den.
Za mě rozhodně ano! Pokud hledáte víkendový přechod, kde si užijete klid, lesní pěšiny a pocit, že jste na chvíli uprostřed přírody a v úplném klidu, Rychlebské hory jsou podle mě fakt skvělou volbou. Je dobré ale počítat s tím, že celou dobu nepůjdete po hřebeni s výhledy. Kouzlo téhle trasy je za mě právě v dlouhých lesních úsecích, tichu a objevování míst, která jsou tak trochu stranou. Za mě to byla skvělá 40 km dlouhá procházka krásnou přírodou, kterou bych si dala klidně ráda znovu. A pokud stejně jako já dokážete ocenit výlety, na které nemusíte čerpat dovolenou, tenhle víkendový přechod si určitě přidejte na seznam 🙂
