Vše, co je potřeba vědět před cestou do USA najdete v tomto článku. Podrobné informace o loňském roadtripu přes Kalifornii, Utahu, Nevadě a Arizoně najdete zde.
Podrobný itinerář brzy dokončím, zatím vkládám alespoň mapu naší trasy (proč tam děláme zvláštní nelogické kličky se dozvíte v itineráři :D).
Loňský roadtrip nás úplně dostal, ta nádherná příroda a svoboda nám chyběla celý rok. Zároveň jsme loni pochopili, že jedna návštěva stačit nebude, protože ta země je tak obrovská a těch parků a krásných míst je tu tolik! Tentokrát jsme však chtěli objevit něco méně populárního, než je Grand Canyon a Zion. O Pacific Northwest roadtripu jsem četla hlavně na zahraničních blozích a naprosto mě ta oblast nadchla. Zelené tajemné lesy (natáčelo se tu Stmívání, to byl také faktor :), stovky vodopádů, překrásné divoké pobřeží… tušila jsem, že tento roadtrip bude úplně jiný než ten loňský. A taky že jo! Tyto dvě oblasti jsou zcela odlišné, obě překrásné a neporovnatelné.
Pokud máte za sebou první návštěvu USA a projeli jste si takovou tu západní klasiku, tento Pacific Northwest roadtrip (ve zkratce PNW) byste měli rozhodně zvážit. Líbil se nám stejně tak, ne-li víc, možná hlavně proto, že jsme tu potkali opravdu málo turistů. Za mě je to pořád tak trochu skrytá perla USA, ale jsem přesvědčená, že sem bude jezdit stále více a více lidí, protože je to fakt pecka.
Mým největším přáním tohoto výletu bylo vidět Mt. Rainier, Olympic National Park a projet si Oregon Coast se završením v Redwoods (to je tedy už Kalifornie). Vše ostatní bude navíc a za odměnu, priority jsme měli ale jasné. Mt. Rainier je národní park založený na aktivní sopce, kterou možná znáte z washingtonských SPZ. Olympic je národní park, který se chlubí obří diverzitou, najdete tu divoké pobřeží Pacifiku, deštné lesy jako z pohádky a zároveň vysoké hory. Oregon Coast je údajně jedním z nejkrásnějších pobřeží světa a Redwoods byly cílem skrz sekvoje, které nás loni učarovaly, a my si jich chtěli letos užít ještě mnohem víc.
Dílčí cíle byly národní park Crater Lake v Oregonu, z fotek mě okouzlil také Smith Rock State Park, který jsem doufala, že stihneme. Přála jsem si také vidět nějaké oregonské vodopády, doufala jsem v Silver Falls State Park a Columbia River Gorge (obojí nakonec vyšlo a bylo to úžasné). Projížděli jsme i Kalifornií, kde jsme si přáli vidět Lassen Volcanic národní park (prý takový menší kalifornský Yellowstone), a pokud zbyde čas, přáli jsme si projet kalifornské severní pobřeží. Naopak co jsme z tohoto itineráře vyhodili, bylo San Francisco. Kdybychom měli o dva dny navíc, moc rádi ho tam přidáme, takhle jsme ale nechtěli obětovat žádnou přírodu. Takže bohužel, San Francisco na nás čeká do příště, tentokrát to pro nás bylo jen příletové a odletové město. Myslím si ale, že stojí za to a příště ho moc ráda navštívím.
Pokud vám jde čistě o Oregon a Washington, nejlepší bude letět do Seattlu nebo Portlandu. My nakonec zvolili San Francisco z toho důvodu, že letenky sem byly výrazně levnější. Zároveň jsme chtěli nechat Washington otevřený kvůli počasí, kdyby bylo opravdu hnusně, byli jsme připraveni ho vynechat a místo toho projet pouze Oregon a následně víc prozkoumat okolí San Francisca (Big Sur nebo Yosemite). Seattle a Portland jsou ale jasná volba, pokud to chcete logisticky co nejpohodlnější a nechcete zbytečně zajíždět.
Pohrávali jsme si také s myšlenkou multi city letenek, s tím, že bychom přiletěli do Seattlu a odlétali ze San Francisca. Letenky sice byly o něco dražší, ale ta časová úspora by byla veliká. Půjčení auta nám do toho ale hodilo vidle, protože poplatek za vrácení v jiném státě byl v řádech stovek dolarů. Navíc jsem si následně při plánování uvědomila, že bychom si museli vybrat buď jen Oregon Coast, anebo oregonské vnitrozemí, a obětovat jsem nechtěla ani jedno.
Suma sumárum, letu do San Francisca vůbec nelituji. Ta finanční úspora byla veliká a měli jsme možnost projet si pobřeží i vnitrozemí. Je ale potřeba počítat s delším časem za volantem.
Do těchto států se cestuje hlavně v létě, kdy je relativně stabilní počasí. My tu byli na přelomu září a října a nemůžu si to vynachválit. Lidí výrazně ubylo a zároveň jsme měli celou dobu pěkně. Je fér říct, že nám hrálo do karet počasí, protože v tuto dobu už může být deštivo, ve vyšších polohách občas i nasněží, což může zkomplikovat přejezdy.
Později než v první třetině října bych Washington asi neriskovala, kdybych nemusela. První třetina října může být ale opravdu super, my měli nádherné babí léto včetně neskutečných podzimních barev. Na druhou stranu, kdyby pršelo, také to asi úplně ničemu nevadí, Washingtonu déšť sluší a má úžasnou atmosféru. Náš plán se hodně točil kolem toho, abychom stihli slunečné počasí na Mt. Rainier, protože tam je ta viditelnost důležitá (Mt. Rainier na přelomu září a října je naprosto neskutečná podívaná plná barev). V Olympicu nám to bylo víceméně jedno a déšť by tu vlastně ničemu nevadil. Takže Washington v září určitě ano a v první třetině října bych se také nebála, ale celkově bych počítala s možným deštěm.
Co se týče Oregonu, tam je potřeba rozlišit vnitrozemí a pobřeží. Vnitrozemí se nachází vysoko, pokud tedy chcete navštívit i tuto oblast (Crater Lake, okolí Bendu…), opět doporučuji do první třetiny října, hlavně kvůli riziku sněžení. Na pobřeží bych se nebála celý říjen, velkou výhodou oproti létu je, že během září a října už nejsou tak časté husté mlhy nad oceánem (my ty mlhy i tak samozřejmě měli :). Takže pokud vyrážíte na přelomu září a října, začala bych nejprve vnitrozemím, a pak to sjela zpět po pobřeží. Maximalizujete šanci na dobré počasí a žádný sníh.
My měli 15 celých dní, plus dva dny, kdy jsme přiletěli, odletěli a také během nich něco málo stihli. Bylo to dynamické a využité na maximum, což my máme rádi 🙂 Neřekla bych, že jsme někam hnali, ale měli jsme vždycky záchytné body, kam cca potřebujeme dojet, a podle toho se odvíjel den.
V autě jsme strávili přibližně 3 až 7 hodin denně. Vzdálenosti jsou tu zkrátka velké a ujeli jsme téměř 5000 kilometrů. Paradoxně nám to ale vlastně vůbec nepřišlo, je pořád na co koukat, krajina se stále mění a je to všechno, jen ne nuda a stereotyp.
K našemu itineráři bych ještě doplnila pro kontext to, že pro nás bylo prioritou chytnout dobré počasí ve Washingtonu. Když jsme tedy těsně před odletem viděli, že tam má být krásně, rozhodli jsme se cestu na sever urychlit a příliš se nezdržovat. I tak jsme toho stihli po cestě hromadu a vzpomínám na to moc ráda (Lassen Volcanic, Crater Lake a Smith Rock se dají stihnout i ve svižném tempu a i tak z nich máte silný zážitek).
Loni jsme strávili 5 nocí kempováním a naprosto nás to nadchlo. Rozhodli jsme se tedy, že letos tomu dáme ještě víc prostoru. Kempování tu má totiž úžasnou atmosféru a je to jedna z věcí, kterou mám na USA nejradši. Tentokrát jsme jeli docela na blind a kromě ubytování na první noc jsme řešili konkrétní spací místa za pochodu. Samozřejmě jsme ale věděli, kde přibližně potřebujeme spát, abychom vše na pohodu stíhali. 10 nocí jsme strávili v oficiálních kempech, 4 noci jsme spali na divoko a 2 noci jsme spali v klasickém ubytování.
Věděli jsme, že chceme prioritně spát v autě, což byla docela svoboda v tom, že jsme nemuseli řešit rezervace ubytování předem. Ze dne na den by šlo téměř všude sehnat ubytování, ale ty ceny jsou zkrátka výš, než když si člověk vybírá dopředu z větší nabídky těch levnějších. Hlavně v těch rizikových oblastech doporučuji rezervaci předem, například u Mt. Rainier, kdybychom nespali v autě, tak den předem ubytování pod 4500,- pokoj neseženeme.
Preferovali jsme kempy díky komfortu, který přináší – tekoucí voda, záchod, občas se poštěstila sprcha, piknikový stůl a vědomí toho, že jsme někde, odkud nás nemůže nikdo vyhnat. Ne vždy jsme ale vhodný nebo volný kemp našli, proto jsme strávili i 4 noci na divoko – kromě velkých měst nebyl problém sehnat místo. Používali jsme na to iOverlander a park4night, plus jsme si ověřovali místní pravidla (například zákaz nocování ve státních a samozřejmě i národních parcích). Nikdy jsme nekempovali a rovnou jsme vždy co nejrychleji zalezli do auta. Cítili jsme se všude bezpečně a nenarazili jsme na jediný problém. Konkrétní místa doporučím v itineráři, ať je to zasazené do kontextu cesty.
Kempů bylo většinou všude dost a byly skvělé. Jeden kemp jsme rezervovali dopředu, jinak jsme to řešili až na místě – většinou místo bylo, horší to bylo o víkendech, ale vždy jsme měli v záloze další kemp nebo vyhlídnuté místo na spaní v autě. Konkrétní kempy včetně cen z roku 2026 opět doporučím v itineráři. Nicméně počítejte s cenami okolo 20–35 $ za noc pro celou skupinu. To je obrovská výhoda Ameriky, neplatíte za osobu, ale za celou skupinu (většinou 6 až 8 lidí). Vychází to na pakatel i ve dvou lidech, natož ve větší skupině.
Co se týká spaní v autě, měli jsme původně rezervované midsize SUV (Toyota RAV4 nebo Nissan Rogue). O těchto autech jsme věděli, že bychom se do nich nějak poskládali, že mají relativně nízkou spotřebu a sedačky se dají sklopit téměř do roviny. Při vyzvedávání auta jsme dostali bezplatný upgrade na Volkswagen Atlas a to teda byla úplně jiná liga. Bylo to obří auto, kde jsme se mohli i posadit, natáhnout se, měli jsme spoustu místa na uložení kufru a krosen, no zkrátka úplná parádička! I díky tomu jsme nemuseli ani jednou stavět stan a nevyhledávali jsme klasická ubytování, byl to zkrátka komfort a nic nám nechybělo (z ČR jsme si vezli nafukovací matračku, spacáky a polštářky). Pokud vám to budget umožní, určitě koukněte na ta větší auta, příště bychom ho určitě zvážili i bez upgradu. V tom midsize SUV to zvládnete taky, ale nebude to tak pohodlné, hlavně pro vysoké chlapy. My měli fakt království na čtyřech kolech a šíleně jsme si to užili.
Jediné úskalí našeho kempování byla sprcha (WC v pohodě, to se dalo pořešit každý den na mnoha zastávkách). Řešili jsme to buď kempy se sprchou (sprchy byly ale ne úplně frekventované, kempy se sprchou vám určitě vypíchnu), nebo jsme to ve Washingtonu řešili sprchami ve státních parcích. Státní parky jsou ve Washingtonu poměrně časté a většina z nich má uvnitř v rámci zázemí sprchu. Zaplatili jsme si tedy za 10 $ vjezd do státního parku, kam jsme se jeli cíleně osprchovat 😀 Taky řešení.
Na kompletní rozpočet tohoto roadtripu jsem byla zvědavá. Mnohem větší auto s vyšší spotřebou, ceny benzínu šly v roce 2026 výrazně nahoru, ale zároveň jsme ušetřili na ubytování. Ceny můžete porovnat s naším loňským roadtripem, kde jsem to probrala ještě podrobněji. Cestovali jsme ve dvou lidech. Některé věci jsem z rozpočtu vyjmula, co a proč popíšu níž.
Zpáteční letenky se Swiss Airlines z Prahy nás stály 13 768 Kč/osoba, s tím, že v ceně je už rozpočítané jedno odbavené zavazadlo, které jsme potřebovali kvůli kempovacímu vybavení. Byly to velmi komfortní lety se super servisem, letenky jsme kupovali během prázdnin, asi dva měsíce před odletem. Cena je běžná, nebyla to žádná výrazná akce.
Za půjčení auta na celou dobu pobytu včetně plné pojistky (měli jsme pojištění přímo od DiscoverCars) jsme platili celkem 13 511 Kč (dohromady, podělte tedy počtem osob). Cena by byla asi o sedm stovek nižší, kdybychom omylem nezaplatili kreditkou se špatným směnným kurzem, au 🙂 Zároveň zmíním, protože chci uvádět realistické ceny, že jsem měla k dispozici slevový voucher na DiscoverCars, díky kterému jsme ušetřili 100 eur. Takže závěrem, cena při rezervaci byla okolo 15 500 Kč beze slev. To není ani tisícovka na den a když vezmete v potaz, že v ceně je i kompletní pojištění, tak je to zkrátka super cena. Doporučuji Alamo, a bookovat přes DiscoverCars, ušetříte několik tisíc.
Ujeli jsme 4833 km a za benzín jsme celkem zaplatili 12 817 Kč. Loni jsme pro představu ujeli podobně kilometrů a zaplatili ani ne pět tisíc korun. Měli jsme teď ale oproti velmi úspornému sedanu vyšší spotřebu (8,4l/100km), a navíc ty ceny šly opravdu velmi výrazně nahoru. Loni jsme tankovali i za 3$/galon, letos máme nejvyšší rekord asi 6,4$/galon. Celková cena by mohla být ještě mnohem vyšší, kdybychom tankovali bez rozmyslu. Nejlevnější benzín byl v Oregonu, takže jsme si to plánovali tak, abychom co nejvíce tankovali tam. Více ohledně tankování, půjčení auta a tipů, jak ušetřit, rozepisuju v tomto článku.
16 nocí nás stálo celkem 8 038 Kč pro oba. Čtyři noci jsme spali zdarma v autě, dvě noci jsme spali v ubytování (ty dvě noci stály 2 800 Kč), deset nocí jsme spali v kempech. Za těch deset nocí v kempu jsme zaplatili 5 238 Kč, tedy v průměru okolo pětistovky na noc. Opět, kdybychom cestovali ve více lidech, tato částka se rozpočítá.
V souhrnném článku Co vědět před cestou do USA, jsem rozepsala, jak to funguje se vstupy do národních parků. Celoroční pass se nám kvůli nedávnému zdražení nevyplatil, kupovali jsme tedy 4x vstup do národního parku (celkem 120 $). Dále jsme platili hodně na Oregon Coastu za parkování u státních parků (okolo 12 $). Průjezd přes Golden Gate Bridge nás stál online 10,5 $ (platí se jen přejezd ze severu na jih, z jihu pryč z města je to zdarma). Celkem jsme tedy za vstupy nechali 204 $, což při našem směnném kurzu odpovídá 4 424 Kč.
Jídlo jsme si vzali svoje z domu, nakupovali jsme ve Walmartu, občas jsme si zašli do fast foodu, ale primárně jsme si vařili. V celkové částce 7 072 Kč nemám započítané jídlo z domu, protože ta částka odpovídá zhruba tomu, co bychom doma za těch 17 dní projedli (brali jsme celkem 24 porcí hotovek od MungoHero, které vychází na 5400 Kč – ty jsem dostala navíc darem, zbytek v podobě snídaní a svačinek vyšel na pár stovek).
Jídlo jsme si brali vlastní z toho důvodu, že jsme chtěli mít pořešené zdravé a rychlé jídlo, abychom kompenzovali ty občasné fast foody 😀 A navíc jsme spoustu času trávili mimo města, v přírodě, a tak jsme potřebovali vlastní jídlo – jasně, všechno se dá koupit v USA, ale my nechtěli trávit hodiny v obřím Walmartu a studovat složení plechovek (které nebylo úplně ideální). Takhle jsme ve Walmartu kupovali jen maličkosti a ty nákupy byly rychlovka.
Snídaně jsme měli pořešené z domu, protože je to hotové za 5 minut a nasytí nás až do oběda (kaše, protein, oříškové máslo, čokoláda). Na oběd jsme měli buď hotovku od MungoHero, nebo jsme si zašli do nějakého fast foodu po cestě (In-N-Out, Taco Bell, Chick-Fil-A, Chipotle, Subway...), nebo jsme si uvařili něco z toho Walmartu. Na večeři to samé. Pár stovek jsme utratili taky za kávičky a různé snacky.
Drobné výdaje shrnu do tohoto odstavce. Za ESTA jsme neplatili, protože jsme ji měli aktivní z minulého roku. eSIM jsme tentokrát pořešili přes aplikaci Yesim, kde jsme sehnali neomezená data na 17 dní jen za 544 Kč (slevový kód na 5 $: VWCXS431).
Celkem nás vše výše popsané vyšlo na necelých 37 000 Kč/osoba. Ještě jednou zdůrazňuji, aby tato informace pro vás byla co nejvíc uchopitelná, že v ceně není jídlo z domu (kdybychom vše kupovali, bylo by to cca 3000,-/osoba), cesta na letiště a spaní v Praze (cca 650 Kč osoba), sleva na půjčení auta (asi 2500 Kč celkem), ESTA, kterou jsme měli aktivní (40 $/osoba), cestovní pojištění (máme v ceně celoroční pojištění k platební kartě, viz článek o letištních saloncích, kde rozebírám i to pojištění), a osobní útrata (v našem případě pár stovek).
Bavit se o cenách je pro někoho tabu, já to tak nevnímám a chci vám podat co nejvíc realistický a ucelený obrázek, protože vím, jak nápomocné to dokáže být 🙂 I proto chci být transparentní, aby vám to pomohlo k lepší představě a dokázali jste si to napasovat co nejlíp na vaši konkrétní situaci a cestu.
Když bych do toho počítala opravdu vše, i ty velmi individuální položky, pořád jsme na ceně kolem 43 000 Kč – 45 000 Kč/osoba, což je za mě naprostá paráda, když vezmete v potaz, za kolik to nabízí cestovky. S cenou by hodně hnulo ubytování – pokud chcete spát klasicky pod střechou, doporučuji zarezervovat co nejvíc dopředu, ať si můžete vybírat. I pak ta částka není vůbec tak děsivě vysoká, viz loňský rozpočet. Dále by s tím pohly restaurace – tady záleží na stylu cestování, my sem jeli za kempováním, vařením si venku, a ne za drahými restauracemi. Vše je zkrátka dobré si propočítat dopředu a dle svých preferencí a stylu cestování. Největší položky, které můžete ovlivnit dopředu, jsou právě letenky, půjčení auta a ubytování, na místě pak určitě jídlo.
Malý tip na závěr, s nákupy oblečení, elektroniky a suvenýrů počkejte do Oregonu, což je jeden z pár vyvolených států, kde se k částce na cedulce nepřipočítává daň. Málokdo to ví, přitom to dokáže ušetřit hodně peněz 🙂 Oceníte to i v supermarketech, zkrátka všude.
Tak teď už to jen celé naplánovat a vyrazit! Na kompletním itineráři naší cesty den po dni už pracuju, brzy bude venku. Doporučím tam konkrétní kempy, traily a mnoho dalšího. Vložím vám sem následně odkaz 🙂
